Autor: Jakub Rendla
Tohle je tým
- Petr Juráň, HRODE Krumsím, 40 let – účastník střelby na přesnost, v trojkách střelec.
- Michal Habásko, HAVAJ ČB, 39 let – na pozici univerzála a šoféra.
- Pavel Hodboď, Carreau Brno, 49 let – plasér a milovník kutálení.
- Robert Janeček, HRODE Krumsín, 32 let – plasér, případně univerzál.
- Jakub Rendla, Carreau Brno, 47 let – kouč a delegát, plánovač a zařizovač.
Předem chci říct, že jsem byl poctěn, že jsem dostal příležitost se k tomuto týmu v roli kouče a delegáta připojit, Dlouhodobě patří mezi to nejlepší, co český petanque má, a jeho devizou není jen dlouhodobá vysoká výkonnost, ale především jeho vnitřní chemie a nastavení. Jeho smysl pro humor, ale i zodpovědnost. A u nás nevídaná sehranost.
Výsledky
Střelba na přesnost
První hrací den (čtvrtek 3/7/2025) se konaly kvalifikace a opravy ve střelbě na přesnost. Za nás nastoupil Petr Juráň a v kvalifikaci si vytvořil nový osobní rekord 31 bodů. Obsadil 10. Místo a pohodlně se vešel do oprav.
V nich si o pár velmi těsných minutí pohoršil na 26 bodů a v konečném pořadí obsadil 13. Místo.
Takže se playoff konalo již bez naší účasti. Mistrem Evropy se stal Mickael Bonetto (FRA). Suverénně opanoval kvalifikaci nástřelem 55 bodů, ve čtvrtfinále si poradil s nám dobře známým Laszlem Nagyem (HUN), v semifinále porazil v neuvěřitelném dramatu Diega Rizziho (ITA) a ve finále porazil Michela Hatchadouriana (ARM).
Základní čast
Druhý den (pátek 4/7/2025) byl v plánu pětikolový švýcar s časovým limitem 75 minut plus dva náhozy.
V prvním kole (nasazeny byly jen semifinalisté předchozího šampionátu) nám los přisoudil Skotsko. Na papíře spíše snadnější soupeř, na hřišti však odehrál dobrý zápas. A nám se navíc nedařilo podle představ. Nejprve jsme poměrně solidně vedli, ale jakmile se Skoti ujali košonku, házeli ho na delší vzdálenosti a nám se dařit přestalo. Navíc soupeř velmi zpřesnil a střelec neustával v opravdu dobrém výkonu. Nicméně i tak jsme se vzepřeli a začali stahovat. A když už to vypadalo, že půjdeme do náhozu navíc, soupeř místo koule vystřelil (při našem výrazném tlaku) košonek. Což rezultovalo k výsledku 10:12.
Ve druhém kole jsme nastoupili proti Ukrajině. Polovina týmu mí staří známí z MS v Beninu, kde jsme se potkali jak ve dvojicích, tak v trojicích. V tomto utkání jsme roli favorita potvrdili a celkem pohodlně si dokráčeli pro výhru 13:4.
Třetí kolo bylo původně plánované na dopolední blok, ale program byl kvůli velkému horku posunut na podvečer a večer. Soupeřem nám bylo Finsko. Rozhodně soupeř, který má velké zkušenosti a sem tam i nějaký ten pronikavější úspěch. Úvod se více dařilo našemu soupeři, který se ujal vedení 5:0. Pak jsme se zvedli a dokázali zápas dotáhnout k vítězství 13:6.
Ve čtvrtém kole na nás nastoupila těžká váha v podobě Arménie. Tým, který se tak často na šampionátech neobjevuje, tvořili hráči žijící a hrající ve Francii (jen kouč žije v Arménii) v čele se slavným Michelem Hatchadourianem. V úvodu jsme se tahali o body. Dokud se soupeřův plasér nechytil. Pak už to byla jednoznačná záležitost a prohráli jsme 4:13.
Páté kolo bylo pro oba týmu zápasem o šanci na postup do šestnáctky (bylo jasné, že kromě jednoho či dvou týmů postoupí všichni se třemi výhrami). Soupeřem nám byl velmi silný Izrael, který ve druhém kole porazil Monaco. První nához se nám vydařil – 3:0. Ale pak začal úřadovat soupeř. Postupně se dostal až na vedení 10:3 a s námi to nevypadalo vůbec dobře. Ale opět se potvrdila vnitřní síla týmu a soupeři jsme dovolili už jen jediný bod na 7:11. Utkání jsme zakončili dvěma trojkami (13:11) a nezbylo, než čekat, zda to bude stačit.
Nestačilo. O jeden jediný Buchholz jsme skončili první nepostupující. Sedmnáctí.
Tady se neodpustím jednu poznámku. Pokud by někdo přičítal konečné postavení ve švýcaru prohře se Skoty, tak je jen čistá spekulace. Maďaři v prvním kole vyhráli a pak chytli ve druhém kole Francii a ve třetím Itálii. Na pět výher nemáme a čtyři jsou velkým snem. A mnohdy je to ve švýcaru prostě o losu a náhodě. A značně se ukázalo, že některé týmy, jakmile vědí, že již nemohou aspirovat na postup, svá zbylá utkání poněkud „vypouštějí“. Kdo by čekal, že nám Finsko přinese jen jednoho jediného Buchholze…
Výsledky všech utkání najdete zde, pořadí po švýcaru tady.
Pohár národů
Sobota a neděle. I když v něm mnohdy nehrají žádná béčka, tak to prostě takové béčko je. Možná turnaj útěchy. V prvním kole jsme měli volný los a ve druhém si zopakovali zápas proti Finsku. A oba týmy si měly, co vracet. Soupeř nám porážku z třetího kola, my jim zase ten zatrolený jeden bodík, který nám chyběl k postupu (kór když mi přiznali, že zápas s Litvou měli jasně vyhraný a nevyužili několik šancí ho ukončit). Odveta se lépe vydařila nám a zvítězili jsme i tentokrát 13:6.
Ve čtvrtfinále nám vystavili konečnou Srbové. Hráli téměř bezchybně a k ničemu nás prakticky nepustili. Což rezultovalo v kanára na závěr – 0:13.
Výsledky Poháru národů najdete zde.
Playoff ME
Hned osmifinále nabídlo velké překvapení. Úřadující mistři světa Italové v dramatickém utkání podlehli Německu 11:13. A Němci se pak stali senzací turnaje. Ve čtvrtfinále porazili Lucembursko 13:5, v semifinále Nizozemsko 13:1 a ve finále šokovali Francii po zasloužené výhře 13:7.
Na záznam finále se můžete podívat tady. Udělejte si obrázek o tom, proč to dopadlo, jak to dopadlo. Já jsem našel hned čtyři významné taktické chyby Francouzů. A k tomu připočtěte i to, že se zdálo, jakoby Francouzi Němce docela podcenili…
Kompletní výsledky playoff najdete zde.
Místo, terén, organizace
Já osobně bych do Santa Susanny z jiného důvodu, než hrát petanque, nejel. Je to prostě letovisko plné hotelů a rozsáhlých pláží. Jinak nic moc.
Areál byl rozdělen na dvě části. Centrkurt byl přes ulici za hotelem obehnán tribunami a terén, dle pohledu i názoru těch, kdo tam hráli, patřil spíše k jednodušším.
Zbylá hřiště (14) byla mezi hotely. A ta naopak náročná byla. Hladký terén s jemným popraškem byl velmi vlnitý a koule na něm při vyšších hodech nevyzpytatelně odskakovaly. Takže drtivá většina hráčů vsadil logicky na nižší hody až kutálení. Ani na střelu to nebylo snadné. Dopad dvacet před? Kdepak, koule přeskočila. Když už po zemi, tak hodně před. A doufat, že koule na nějaké nerovnosti neodskočí.
Organizace byla tak nějak… pořád stejná. WhatsApp skupina s kusými informacemi, nic online, živě.
Ubytování a strava v hotelu byly… prostě drahé. Hodně předražené. A jídlo? Na výběr toho bylo hodně, ale jakmile si chtěl dát člověk maso, to aby si vzal pilu nebo laser. Prakticky pořád nedopečené, nedovařené. Ne, takhle si reklamu na skvělou španělskou kuchyni opravdu nepředstavuji. Ani hotel nenabídl komfort úměrný vysoké ceně.
A proč byla cena vysoká? Inu, španělská federace si na tom evidentně potřebuje vydělat. A podle vyjádření CEPu je o pořadatele nouze. Nabízí se však otázka, zda je správne týmům hotel nařídit nebo jen nabídnout s možností, že si může jiné ubytování zajistit sám. Inu pět nocí s plnou penzí pro pět osob (dvo- a třílůžák) za 85 000 Kč… To je fakt ranec. A to navíc cena, za kterou se to dá pořídit napřímo je mnohem nižší. A ještě k tomu ani nebylo slavnostní zakončení (gala)…
Byť (nejen) naše federace s tímto nesouhlasí, nevypadá to, že by ze strany CEPu byla větší vůle s tím cokoliv dělat. Škoda.
Závěrem
Myslím si, že náš tým předvedl velmi solidní výkon a nemá se za co stydět. Celková bilance 4:3 je v pořádku, Petrovo vystoupení ve střelbě na přesnost také. Moc děkuji všem hráčům za bojovnost a nasazení, za skvělou atmosféru v týmu a za prima spolupráci.
„Díky Peťo, Habi, Kubánče a Robe za příležitost, bezva společný čas a jak jste to odmakali.“
A díky všem, kdo nás podporovali na místě (Tom Klír, Adélka Geletová a Vojta Dlouhý) i z práce či domova.
Děkujeme také za finanční podporu ČFKS a společnosti NEVA.
A teď konečně vám odhalím, proč se heslem naší výpravy stalo „neva“. Právě proto, že jsme na dresu logo tohoto sponzora měli.
Takže: předvedený výkon nám celkem „neva“, ale nepostup do šestnáctky o jediný bodík nám tedy hodně „va“.
Tak se mějte a zdarec jak sviňa!
