Boulodrome v Douai je obrovská hala o 60 hřištích. Francouzi si dali na organizaci šampionátu fakt záležet, nemám, co bychom vytkli. Atmosféra na centrálních hřištích byla neuvěřitelná! Skvělá divácká kulisa! Prostě zážitek.
Na šampionát jsme se kvalifikovaly ve složení Lucka, Kačka, Jana a Bláňa. Tedy čtyři plaserky v týmu, z nichž dvě se musely (aspoň trochu se ctí) poprat s rolí účka nebo střelkyně. S tímto vědomím jsme odehrály i přípravné turnaje. Naše hra byla založená na skvělé první kouli, na trpělivosti a střelecké zdrženlivosti. Jako delegát s námi vyrazil Péťa Vavrovič, za kouče jsme si zvolili ostříelného Tomáše Michálka.
Povrch v Douai by se dal přirovnat k Loděnicím, když je sucho. Hřiště pod tribunou pak něco mezi Loděnicemi a prvními čtyřmi hřišti v Hrochově Týnci. Uvedený typ povrchu našemu týmu vyhovoval — kdy Bláně a Janě držely směr hody z bobku, Kačce a Lucce zas seděly jejich vejdy. Lucce a Janě to při střele zase bralo střely před. Uklidnily jsme tedy při prvních trénincích hlavy a ujistily se, že plas i tady bude v našem týmu alfa-omega a že na střele stačí pouze držet směr a ideálně aspoň něco trefit.
Mistrovství světa odstartovala střelbou, kde nás reprezentovala Jana Michálková!
Janina si vystřílela solidních 23 bodů a o dva body jí tak utekly brány opravek. Nutno podotknout, že do opravek se s 24 body nepodívala ani silná Francie ani Německo Janina se současně společně s Polkou a 23 body zasloužila o nejlepší výsledek ze zemí Centrope! Takže slušný start!
Švýcar jsme odstartovaly s Německem prohrou, kdy jsme nastoupily velice vlažně. Utkání však nebylo zas tak nevyrovnané, udržely jsme tedy hlavy nahoře do dalších bojů a čekaly na los do dalších kol toho dne. Los nám dále určil Mexiko. Tento zápas považuju za náš asi technicky a herně nejlepší. Proti Mexiku jsme tedy sebejistě vyhrály.
V dalších kolech jsme měly objektivně štěstí na los (ještě aby ne, když jsem se za to modlila v každé katedrále na cestě sem) a byly nám přisouzeny Jižní Korea a Nový Zéland. Týmy, které bychom měly být schopny tzv. uplasovat a pokud nezpanikaříme, tak snadno vyhrát. Tyto dva zápasy na pohled nepatřily k našim nejsilnějším, podařilo se nám však udržet chladné hlavy a bod po bodíku se se soupeřem hodinu pomalu tahat přibližně do stavu 4:4. Pak v obou zápasech ze strany soupeře přišla očekávaná velká chyba, kdy jsme byly schopny odskočit o potřebné 3–4 body a následně i pohodlně vyhrát.
Poslední kolo švýcara nás čekalo silné Švédsko se skvělou střelkyní Jessicou. Kdybychom vyhrály, čekal by nás postup přímo do finální 16. Švédsko však, zejména na střele, hrálo zcela jinou třídu, nám bohužel ani zrovna nevycházel plas, abychom aspoň trochu mohly konkurovat. Toto utkání jsme tedy jednoznačně prohrály (Švédsko se následně dostalo do finální 8, kde podlehlo Kambodži).
Tři výhry k postupu do 24 nejlepších týmů ze 43 nám ale stačily. Čekalo nás tedy předkolo o postup do finální 16!
Los nám opět přál a přisoudil nám dobré, ale hratelné Rakousko. Tenhle zápas nám navíc pořadatel zařídil na hřišti B pod hlavní tribunou. Do zápasu jsme vkročily stavem 1:6. Pak v našem týmu proběhla zásadní změna pozic, kdy Jana šla ze střely na první plas, Kačka na účko, Lucka na střelu. Jakmile jsme se dostaly na košon, prodloužily jsme náhozy, Jana pak začala lepit každou, Lucka občas něco trefila. Zápas jsme takto nakonec otočily do stavu 11:6!
Výhrou na Rakouskem jsme si zajistily pro ČR po dlouhé době postup mezi nejlepších 16 týmů!
V KO16 na nás čekal Vietnam 2 — zde jsme věděly, že vyhrát už by byla opravdu senzace, ale že se to spíš nestane. Po prvních pár náhozech byl stav 1:8. Vietnam hrál pétanque, který u nás na českém písečku neznáme. Jejich taktika počítá s tím, že si jsou prostě 100% jisti, že trefí — tedy namísto střel dobrých koulí hned, jdou často nejdříve hodit jednu dobrou kouli „někde okolo“ a pak tam mrsknou ideálně káčko rovnou za dva body. Vývoj zápasu byl tedy silně v náš neprospěch, dohodly jsme se tedy aspoň, že jakmile se ještě dostaneme na košon, vyzkoušíme Vietnam na našich 9,5 a více metrů. Nutno říct, že tohle jim teda nechutnalo a chviličku jsme je aspoň potrápily. Mně bohužel nevycházela střela, a tak jsme je bohužel nemohly potrápit víc. S Vietnamem 2 jsme prohrály tedy 6:13. Vietnam 2 se pak následně probojoval až ke zlatu na mistrovství světa!
Naším cílem na tomto šampionátu byl postup ze švýcaru. Cíl jsme si tedy splnily a ještě maličko jej posunuly, odjíždíme tedy spokojené. Přívětivý los jsme nepromarnily, koho jsme porazit měly, jsme porazily, s objektivně silnějšími národy jsme prohrály.
Děkujeme moc našemu kouči Tomášovi Michálkovi za to, jak se o nás po dobu šampionátu staral, a omlouváme se mu za pár nových šedivých vlasů. Díky taky delegátovi Péťovi Vavrovičovi, zejména za super stream! Děkujeme taky všem za podporu a fandění!
Příští rok nás ve stejném složení čeká mistrovství Evropy v Athénách. V následujícím roce se tedy budeme jistě soustředit zejména na zlepšování našeho střeleckého sebevědomí — a na to, aby nás pétanque hlavně dál tak bavil!
Za Kačku, Janu a Bláňu,
Lucka
